- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dokonalé pojetí krásy: zvrácená láska
(úvod)
Krása rudá jako růže, výrazná jako rtěnka, lehká jak letní vánek…
Marki, mám Tě.
Až se probudíš ze snu,
tak vystřízlivíš a zjistíš,
že jsem odešel tam, kde chci být
sám.
Toužil jsem po Tvé přízni, po dotecích Tvých, ale nebyl jsem si jist, že to obětuješ. Navíc jsi měla přítele, elegána a já nechtěl trhat Váš vztah. Přestože jsi mě tajně zbožňovala, neměl jsem šanci k vyjádření svých citů. Když nato přišlo, bylo pozdě.
Dnes se sám sebe ptám.
Proč si mi to k….a udělala.
A odešel.
Natrhám vám květiny a přinesu šampaňské.
(poděkování)
Děkuji rodině a přátelům, kteří mě inspirovali.
Dokonalé pojetí krásy: zvrácená láska
(hlavní stať)
Koho hledáš maličká, kým jsi? S kým jsi?
Hanes byl poslední. S ním jsem už v první chvíli pocítila soulad v duši. Bezejmennou souhru pocitů vlastní vůle, jeho sympatickou osobnost a pocit tlakové níže ve slabinách. Slabá jsem však nebyla, mohl být můj. Chcete vědět, zda se stal, čtěte dále.
-----
Jeho jméno mi připadalo již od začátku vzletné, s notným historickým podtextem. Nicméně při pohledu do očí mnou jeho pohled projel rychleji než nové Lamborgini urazí z bodu A do bodu B a krásný pocit mě protkl jako ostrý paprsek slunce, který mi ale nechce ublížit. Chce mi pomoci, k lepším zítřkům. Ke šťastnějším dnům. A to jsem od Hanese vůbec neočekávala. A nemohla, už jsem někoho měla.
Byl teplý letní večer, tělo se mi potilo pod nátlakem červeného vína míseného se slzami a přidušeným smíchem z vtipu, který mi smskou pošeptala moje kamarádka, kolegyňka z práce. Nebylo mi nejlépe, po celém dnu práce a starostí a zařizování jsem chtěla prostě zavřít oči a zapomenout na celý svět. To se mi ale nedařilo. Při každé krůpěji potu, kterou jsem zpět vetřela do kůže, mě víc a víc sžíralo pomyšlení na to, že v sobotu odjede a už jej nikdy neuvidím. A dnes byla už neděle.
Jako bych si vínem chtěla vlít do žil více červeně, uvažovala jsem nad myšlenkou, že se mu ozvu sama – ačkoliv moderní doba byla rychlá, místy plná milujících se gayů a lesbiček, nedokázala jsem porušit pravidlo č. 1. – že kontakt musí navázat muž, on musí ženu požádat o číslo, o souhlas, o schůzku. Budu tedy čekat, že mě pan Darcy pozve sám od sebe na schůzku, než odjede z města on? Chci vlastně zjistit, co se mu skrývá pod kůží? Schovávala jsem si tyto odpovědi na naše setkání, které mělo přijít brzy.
Druhý den ráno jsem se probudila s pocitem slabosti a mírnou kocovinou. Čekal mě obvyklý pracovní den plný povinností a všemožného vyřizování. Tyhle všední starosti mi umožnily zapomenout na strasti s láskou, sama jsem nebyla, pouze jsem nebyla s tím, koho miluji. To mi dávalo zabrat. Toužebně jsem si vybavila atraktivní muže a bystřila mysl, abych neudělala chybu. Nemohla jsem se spustit s kýmkoliv. Neříkám, že by to nebylo příjemné, chvilkově moc příjemné, na druhou stranu jsem nechtěla a nemusela riskovat svůj fungující mnoha roční vztah.
Instinktivně jsem si zapnula poslední knoflíček u košile a rázem přestalo foukat. Přestože realita vždy byla a i tenhle den byla skutečná, při přecházení ulice jsem se zahleděla do dálky na pevnost a přístav a v tu ránu se můj zrak střetl s jeho pohledem. V žaludku mi zatancovali motýli kankán a nehledě na projíždějící auta jsme se sobě začali, co možná nejrychleji, přibližovat. Spěchat ve vztahu cenu nemá, ale týká-li se to stmelovacího procesu, může jít o žádanou záležitost. Nevyužijíce této příležitosti bychom se prostě nemuseli stmelit už vůbec nikdy.
První otázka zněla prozaicky: jak se vede, máš hodně práce? To, co jsem už neočekávala, přišlo vzápětí. Položil mi dotaz, zda bych mu neukázala město, v němž on je jen na týden na dovolené. Souhlasila jsem, mlčky jsem přikývla, němě se pousmála a uvnitř mě zuřila sněžná bouře.
V pondělí o půl deváté večer jsme se měli potkat u přístavního Rock Cafe. Ne hard, ale o kus lepší než pop či jiný druh hudby. Rock nás již tehdy oba moc bavil. Přemýšlela jsem, zda jsou pro mě tento večer oblečení, účes a makeup důležité. Poprosila jsem proto kamaráda Vangeliho, aby ze mě ten večer udělal kočku, chtěla jsem se svému protějšku, se kterým jsme se potkali přesně v 20:31, ten večer líbit.
Večer byl kouzelný a běžel jako po drátkách. Muž byl neuvěřitelně gentlemanský, sympaťák, co umí jednat s lidmi, navíc pohledný a po dovolené opět pracující denní tvor. O noc se opíral úplněk a hvězdy padaly tu noc rovnou do moře. Koráby se projížděly sem a tam po moři a na pevnině pouliční světla starého města, vonícího grilovanými rybami a růžovými oleandry, ozařovala kouzelné úzké uličky plné poflakující se mládeže, procházejících se zamilovaných párů a toulavých koček.
V jedné ulici plné taveren, hrál krásně pianista. V temné uličce u kostela byl doprovázen harmonikou a zpěvem hráč bozouki, jemně chytal za nitky strun a vytvářel tak atmosféru, která se nepodobala ničemu, co jsem dosud znala. Lidé se opírali o staré zdi, postávali v přítmí historického oblouku a milenci se drželi za ruce. Děti už tou dobou, stejně jako starší lidé, už dávno pokojně spali. Po celodenním házení kuličkou, mincí či střílením z praku byly utahané stejně jako starší lidé, kteří mají raději časná rána než dlouhé nekončící večery. Ve svém věku již bývají unavení a tak provizorní představení na maličkém náměstíčku okupovali především bohémové a duchem mladí.
Čím více ty překrásné zvuky kytar a harmonik ladily s mou náladou, tím více jsem chtěla žadonit o odpuštění k záležitosti, která se blížila. Ne že budu zase jednou ne úplně věrná svému druhovi, ale že se hluboce zamiluji na jiné adrese. To nebezpečí mi skýtalo úlevu, že se budu těšit z pěkných dnů a zároveň mě děsilo. Co se stane s mým současným vztahem? Co přesně chci, aby se s ním dělo? Na tyto otázky jsem neznala odpovědi.
Odpoutala jsem mysl od odpovědí a připoutala svou ruku k němu, k teplé dlani, která se v mé blízkosti již nějakou dobu ochomýtala. Vděčně jsem se usmála na hudebníky a oddávala jsem se krásnému zážitku splynutí s okolím. Může se stát šťastný člověk na chvíli neviditelným, nebo vzlétnout k nebi? Pohladit všechny zúčastněné okolo. Ve chvíli, kdy mě Hanes držel za ruku, se mi nezdálo nic nemožné. Vše šlo, vesmír fungoval správně a lidé se měli rádi. Nebyly války. Boj o moc povolil. Muzika dohrála, proběhl potlesk plný nadšených hvizdů a potom, té samé noci o hodinu později, tohle malé kouzelné náměstí utichlo.
Dokonalé pojetí krásy: zvrácená láska
(dovětek autorky)
Za vším stojí žena:
Problémy jsou řešitelné, pakliže je chceme řešit. Neexistuje problém, na který by nebylo východisko. Problémy můžou být dvojího druhu, vždy však pramení z lidských vztahů. Pořekadlo – za vším hledej ženu – nevyjímaje. Žena je jako zlato – vždy se používalo nějakým užitečným způsobem, uchovávalo hodnotu, bylo a je prostředkem směny. No a v době krize bylo zlato, tak i ženy, majáky, s hrdě vztyčenými stožáry s třepotající se vlajkou, vždy nějak viditelnými na obzoru. Naděje umírá poslední. Proto možná ženy žijí déle než muži.
Mužské pokolení, aneb hodnota muže (jeden párek a dvě vajíčka = dvanáct korun padesát haléřů), hodnota ženy (dvě kozy kus dva a půl tisíce, bobr – cena nevyčíslitelná, chráněn zákonem) J)
A něco z delegátovy praxe. Hlavně se pořád nerozčiluj, problémy řeš v klidu, zlobit se stejně nemá valný smysl. Živit se jako delegátka není snadné. Je to práce s lidmi a lidé mají různé přání a prochází různými duševními stavy. Otevřeně jsme si s kamarádkou, také delegátkou sestavily žebříček 5 nejkurióznějších přání, posuďte sami, čím vším jsme klientům:
Vynechávání použití slušných slov, prosím a děkuji, není čistě náhodná. Lidé prostě nemají čas prosit a děkovat. Berou servis delegátů jako samozřejmost. A to se týká nejen delegátů, je to úděl nás všech.
Další články autora |
Havlíčkův Brod - Květnov
2 850 000 Kč