Jak z něj stříkal testosteron...Letní povídka pro Víkend MF DNES 3

Oddychová cestovatelská povídka, která začíná úprkem z Česka na pracovní dovolenou do Turecka a Řecka... V Gríchenlandu (neplést s Kauflandem) pak přežije cestovatelka třeba díky úžasným tzatzikám, gyrosu, vínu, vynikajícímu jogurtu s medem a báječnému chlapíkovi, s kterým se tam znenadání ocitne. 3. a tentokrát už bohužel poslední : Letní povídka pro Víkend MF DNES. ČTĚTE Zvrácenou lásku 3!

25. dubna

Probuzena randálem od sousedů jsem shodila nohy z postele. Našla jsem trepky, nazula si je a lopotivě odkráčela do předsíně, kde bylo větší ticho. Sedla jsem si na zem, opřela si hlavu o stěnu a koukala na věšáky před sebou. Proč se ti sousedi pořád hádaj? Sakra…ani mě nenechaj vypsat. Už aby to bylo, abych měla vlastní byt, odstěhovala se někam, kde bude líp. Protřela jsem si rukama obě oči a zjistila tak zbytky řasenky. Nejen řasenky, ale tak mejkapu a nepěkných vzpomínek, které mi zůstaly z předchozí noci. Říkala jsem si, proč nepěkné, vždyť to začalo tak pěkně. Co si tu budeme nalhávat, nejen láska je plna nedorozumění a bolesti. Skrývá se. S kamarádkou jsme toho večera prodiskutovaly při dvou flaškách vína celou politickou šou, habaďůru, kterou tady politici rok co rok chystají hlavně pro důchodce. Intenzivněji, než by bylo potřeba. Celá kampaň, místo aby šetřila naše peníze, peníze našich rodičů a našich babiček, spíše připomíná letákovou kampaň Kauflandu každý čtvrtek, kdy vychází nový katalog, plný lákavých blyštivých věcí za pár halířů, aby se straky mohly před víkendem na několik hodin rozletět, pak se vrátit a naklást si do hnízda ty největší skvosty čínské, maďarské a americké společnosti
(v lepším případě).  Po politické diskuzi jsme se vrhly, jak už to tak bývá, na chlapy. Je to množina Y, která se chce seznámit s množinou X jakýmkoliv možným způsobem, tedy až na gaye, ale tuto výjimku jsme neřešily. Gayové jsou naši dobří kamarádi, ale jsou věci, které s kamarádem prostě dělat nechceš.  Kamarádka se chtěla dožít romantické svatby, proto snila o princi, který nefetuje, je fajn, navíc z dobré rodiny, dostudoval školu školu a maká. Bylo těžko nalézt někoho takového v okolí, navíc nenamyšleného sportovce, který to má v hlavě srovnaný, je docela oříšek a pro tak sebejisté povahy, jako má moje nejlepší kamarádka. Blondýnka, metr sedmdesát, šedozelený očiska, rudé rty a nebezpečně dlouhé řasy. V pase sotva sedmdesát, prsa krásné trojky. Úsměv padlé laně. Tak nějak by možná chtěla vypadat každá z nás. Tímhle vzhledem by se setřely nejen třídní rozdíly, ale také by se odbouraly komplexy. Jenomže kdo by chtěl být razítkem něčí podoby? Já tedy ne. Mám větší zadek jako Jenny Lopezová, odhodlání jako Evita, Freddieho hudební náplň. Jsem odlišná, ale jenom o píď. Nechci být jen otisk razítka na poštovní obálce. Chci být obtisk kamenu ve skále, který přetrval tisíc let. Zbožné přání? Jak je myšleno?

 26. dubna

Kavárna byla vyvedena v barvě kávového zrna, myslím, že té barvě se říká také čokoládová. Má oblíbená. Protože neměla po dlouhé noci s kamarádkou myšlenky na veliký oběd, zašla si aspoň do příjemné kavárny na kávu a oddech. Číšníci tu pobíhali ve svých bílých košilích a číšnice v sexy živůtcích. Všude okolo se hihňali dospělí, jako by jim bylo právě šest. Do kavárny vanul otevřenými dveřmi čerstvý vzduch, jež doplňoval vůni linoucí se od baru, kde se vařila káva. Právě byly čtyři hodiny padesát pět minut a já už jsem tu vysedávala bezmála dvacet minutek. Za tu dobu jsem si všimla lehkého úsměvu mladého muže, který seděl jako já sám, u otevřených dveří kavárny. Po bujaré noci jsem neměla přespříliš chuti na flirt, avšak jeho mandlové oči mě dočista okouzlily. Pod upnutým trikem se mu rýsovaly pěkné svaly a pod vzdušnými kalhotami byly náznaky živočišnosti a mužnosti. Doslova neuvěřitelně jsem se cítila ve chvíli, kdy mi zaklepal na rameno ve chvíli, kdy jsem to ze všeho nejméně očekávala. Jako by mě ovinul motýl a položil mě na lopatky. Představil se a zeptal se, zda si může přisednout. Nikam jsem nespěchala, a tak jsem, i když asi hodně bázlivě, souhlasila. Po krátké konverzaci jsem zjistila, že máme spoustu společných zájmů a že by byl ideální otec mých dětí. Sama v duši jsem se nad svojí odvážnou myšlenkou zasmála, avšak tentokrát opak nebyl pravdou. Teď bych měla říct: už nikdy jsem ho nepotkala a dodnes myslím, jaké by to bylo, kdyby to pokračovalo…

 27. dubna

Jako ta dravá kočka na lovu jsem se chystala vrhnout na svojí top class oběť, která na mě dnes večer čekala! Už se mi začaly rozšiřovat zorničky. Horlivě jsem si malovala oči, česala a kulmovala vlasy, stříkala na sebe jeden deodorant za druhým, nakonec vybrala vhodné oblečení, boty a pro jistotu si vzala i deštník, což jindy nedělám. Ten večer jsem se chtěla líbit. Prokop mi zavolal ještě toho dne, co jsme se potkali v kavárně, že by se chtěl se mnou ještě někdy vidět. Z malého setkání, které bylo v plánu, se tak nějak omylem vyvrbila večeře na druhý den. Sraz jsme měli v sedm u koule. Čekal tam, krásné oblečený, přesně v sedm. Když jsem od něj byla tak dva metry, ucítila jsem nádhernou vůni, která se mnou zakolébala, jako to dělá voda s bárkou v moři, a málem se mi tak podlomila kolena. Naštěstí jsem neupadla, podala mu svou pravičku a dychtivě mu nastavila tvář, které se v ten samý okamžik dotknul svými teplými rty. Moc hezký zážitek, a to byl večer teprve na startovní čáře. Vábení všemi dostupnými smysly právě začalo.

Květen

V květnu na mě naplno útočila vášeň ze všech stran a moc jsem potřebovala vyrazit se svým chlapem na zájezd, třeba do zahraničí, do pěkného hotelu nejlíp s all inklusive systémem, s masážemi a výborným jídlem, kde bychom se ve volných chvílích mohli milovat na pláži, na pokoji nebo na tajných místech. Jenže, nebylo s kým, kamarádky nepřicházely v úvahu, stejně denně pracovaly nebo neměly peníze, s kamarády jsem nemohla, protože byli téměř všichni zadaní, a můj přítel neměl na dovolenou peníze. Turecká masáž vypadala v televizi velmi příjemně. Dostala jsem chuť ji okusit na vlastní kůži, užít si pěny, která by byla kladena na její unavené tělo. Z Prokopa se vyklubal holomek, přestože byl moc fajn chlap, byl línej a neměl momentálně práci. Což mu u mě ubírá čtyři z deseti bodů. Možná tu chuť na nové dálky nechám na červen, třeba se do té doby něco změní. Uvidíme. Uberu ještě bod, a neřeknu za co. Hádejte sami.

 Červen

Pěkně vyhlížející místnost byla zařízena v moderním prvku a obohacena ornamenty turecké kultury. Seděl za stolem, něco psal. Potom vstal, podal mi ruku a představil se. Sympaťák v bílé košili. Kancelář se nacházela v přízemí hotelu, který byl jedním z mnoha, který jsem přes léto navštěvovala jako delegátka cestovní kanceláře. Rozhodla jsem se pro toto povolání proto, jelikož jsem toužila poznávat cizí země a nejlíp v nich nějaký čas žít, abych se mohla ztotožnit s jejich kulturami, seznámit se s tamějšími lidmi, nahlédnout do bájí, mýtů a opravdové historie zemí a lépe poznat jejich přírodu, zvyky a tradice. Turecko mi bylo přiřknuto zcela náhodně. V kanceláři jsem nervózně držela skleničku horkého čaje a přemýšlela, zda se chovám korektně, protože muž v bílé košili připomínal, a to nejen svým oblečením, majitele hotelu. Naše diskuze započala neutrálními dotazy na počasí, pak mi kladl ten muž otázky, jak se mi v Turecku líbí, a posléze naše tlachání přešlo v dlouhé výměny slov, vět a posléze osobních názorů, získaných představ o životě a našich idejí. Rozloučili jsme se, potřásli si znovu rukama, potom jsem se otočila já na podpatku a pospíchala do dalšího hotelu. Srdce mi bilo jako zvon, udýchaně jsem dorazila do dalšího hotelu, obklopeného vzrostlou zahradou plnou nádherných kytek. Právě včas. Žádný další klient na mě ještě nečekal.

Když jsem usedla do této překrásné zahrady ke stolku, mé myšlenky, které do té doby byly uvězněny v pracovním módu, se změnily v divoký vír představ a přání. V tomto případě bych nebojovala pouze s jazykovou bariérou, kterou bylo náročné překonávat, ta teď nehrála velkou roli. Těžší by bylo vyrovnat se s tradicemi a předsudky Turků vůči ženám. Protože chlapi, a kór Turci, hledají především jednorázové záležitosti anebo strašlivě žárlí a ženu chtějí vlastnit po zbytek života. Ani jedna možnost mi nevyhovovala.

 Dokonalé pojetí lásky, červenec rok nato...

 Něžně se mu přitulila na řeckém pohádkovém ostrově Santorini do náručí a vdechovala jeho vůni. On prakticky okamžitě usnul a jeho dech voněl po cigaretách jeho hlas ve spánku příjemně chraptěl. Cítila se jako žena, v jeho objetí nepočítala každou vteřinu, ale užívala si pocitu souznění, který jak možná tušila či věděla, nemusí trvat vždycky navěky. Konejšivě si ohrnula pramínek vlasů ze zpoceného čela a koukala se do tmy. V pokoji, který byl prosvětlen pouze paprskem světla přicházejícím zvenčí, ještě potichu pracovala klimatizace, která napomáhala udržovat vzduch dýchatelné teploty určené ke spaní.

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tuto povídku v sprnu ráda věnuji přátelům Radkovi, Romanovi, Lukášovi, Vláďovi, Davidovi, Valovi, Honzovi, Tomovi, Michalovi, Dankovi, Pavlovi, Jirkovi, mým oblíbeným kapelám a jiným, co mě inspirují a mají rádi. Více jednou tady - podpořte mě, líbila-li se vám moje povídka.