Kniha na léto: "Carmen: Počestná děvka" - 4. kapitola

Slibný příběh dnes začíná. 4. kapitolou: Hledání toho pravého. Dětské lásky člověka přejdou. Ne, nepřejdou. Lidé se mění, ale hra zůstává stejná. A i typy, které se nám dřív líbily, přestože v průběhu let byly vystřídány typy novými, se vracejí zpátky do módy.

Může ten "sexy" tmavý typ být ten pravý?Markéta Jaglarzová

4. kapitola: Hledání toho pravého.

Dětské lásky člověka přejdou. Ne, nepřejdou. Lidé se mění, ale hra zůstává stejná. A i typy, které se nám dřív líbily, přestože v průběhu let byly vystřídány typy novými, se vracejí zpátky do módy.

Seděla jsem v hospodě a ládovala se výborným jídlem. Místnost byla světlá, působila velice teple a útulně. Na stěnách visely obrazy a zhruba třicet lidí se zajímalo o podávané jídlo a nápoje. Kuchaři se činili u kýty, která se otáčela na kovové jehle uprostřed místnosti. Z rohu vyhrávala kapela pěkné písničky, které dokreslovaly příjemné chvíle v místnosti prosycené vůní prasátka - atmosféra klidu a míru. Nalila jsem si Kofolu a koukala na probodnuté prasátko. Nic než klid a pohoda. Bože, to byla nádhera! Jenže i ta musela zákonitě - po nějaké chvíli - skončit.

„Hej, tady už sedí jeden invalida.“ Tož to asi nebudu já, pomyslela jsem si nad slovy chlápka přede mnou. Načež jsem odpověděla: „Člověk, jenž mi tu udělal místo, ten, s kterým už jsem se bavila, souhlasil se spolustolovníky!“. Trošku mi přestalo chutnat, protože nemám ráda, když mě někdo ruší u jídla. „On tu má dost místa a Ty se taky někam vejdeš“, povzbudila jsem ho a přemýšlela, kam se nacpu, a snažila se pokračovat ve vychutnání dobré krmě. Jenomže se invalida k mému překvapení ke stolu o píď později vrátil a začal se dožadovat svého místa. Horko těžko musel uvolnit průchod u stolu, než se dalo dále pokojně jíst. Ale zvládli jsme to, sesednout se dohromady, pojíst a zasmát se.

 Pak už se jen jedlo, zpívalo, koukalo se z očí do očí, vyměňovala se slůvka kritiky i chvály, hodnotily se výkony všem zúčastnivších a konverzace se valila jako divoká voda. Má hlavní obava pramenila z toho, že jsem opět neměla správný odhad na člověka, který mě obtěžoval při jídle s oním invalidou. Na prvním pohled byl on krásný člověk, s přiměřeným sebevědomím a prořízlou pusou. Moje pozornost by se byla ráda obrátila pouze na něj, kdyby,... mi má stydlivost nedovolila víc než jen obdivovat pivní tácky, hru s párátky a sem tam letmý pohled do očí. Oči jsem měla skopené a srdce v kalhotkách. Do pí... smene.

  Sto mužů může vytvořiti tábor, ale jenom jedna žena může vytvořit domov - čínské přísloví
Předchozí 3. kapitola a 2. kapitola
Líbilo? Tak mi dejte karmu. Díky