3 veselé historky ze života

Oddychové čtení. V poslední době se mi přihodilo pár mimořádných situací, o které bych se s vámi ráda podělila.

Někdy zůstává rozum stát nad mnoha věcma.

Uvádím 3 poslední, úsměvné historky ze života:

1) U veterináře. Člověk přijde, zaregistruje se a posadí. Slečna mu na recepci oznámí, že za chvíli bude na řadě... Zatím vše OK. Pak vás veterinář přijme, v lepším případě -ze zájmem- ošetří zvíře, zeptá se, zda mu chcete pořídit očkovací průkaz a automaticky mu tam nalepí očkovací nálepky. Zeptáte se, s důvěrou, jestli nestojí majlant, přitaká, že ne. Řekne i konkrétní částku asi 15 korun. Při platbě už na recepci je vám za papírovou kartičku na vlepení očkovacích nálepech naúčtováno něco kolem 50,- Kč... Sic je to nejméně z celé faktury, raději bych si ty nálepky nechala nalepit jinam a za ty uspořené penízky zvířátku koupila nějakou tu fajnovu mňamku s fajnovým složením ;-). I těch je na recepci k zakoupení hojnost. No. Tak vítejte ve světě konzumu. O tom je i další historka.

2) Snad každá moje účtenka v supermarketu je špatně. Ať už jdu do Alberta, nebo do Penny, pokaždé na ní mám chybu. Máte to taky tak? V Albertovi mi nedávno jedna mladá slečna naúčtovala na konec účtenky (omylem, nebo svůj) chleba mezi piva a zálohy. Levnější chleba, který jsme kupovala pro sebe, figuroval hned mezi prvníma položkama. No, veselé. Úsměvnější to bývá ještě v Penny, tam mi často nesedí i 2 položky na účtence a prodavačky mi peníze vždy s úsměvem vrátí. I když kolikrát nestíhají svoje. A akorát nedávno se mi poštěstilo v Lidlu koupit Cottage ve slevě. Bez slevy. Zjistila jsem to hned. U kafe ve dveřích vedoucích z obchodu. Vrátila jsem se, a až na to čekání u pokladny s krátkým pultem, jsem dostala svých 7 korun zpátky. Tohle zažívám, když tam třeba i vracím věci. Můžeš si je koupit a vrátit. Připomíná mi to školní třídu. Ty stojíš u tabule (u pultíku, kde jede prodavačka jako fretka), všichni na tebe zírají, v rozhlase o tobě mluví, a pak ti ty peníze vrátí, ale vlastně tím obtěžuješ a zdržuješ ostatní lidi. Já už to tak moc nevnímám, a co vy. Necítíte se někdy jako člověk na pranýři?

PS. Opravdu nezávidím zaměstancům řetězců to věčné přeceňování zboží. Je to vůbec možné zvládat? Víkendová akce, dnešní sleva. Výprodej, akční sleva. Sleva. sleva % A lidi, opravdu tak chceme žít? Vybrali jsme si to sami? Nešlo by to bez věčných akcí, které nás lákají a neustále se nám podbízejí...Pamatuju si na časy, kdy když jsme si něco pořádného koupit opravdu chtěli, tak jsme si to dlouho přáli a šetřili nato. A pak až si to koupili. A rozhodně jsme tak nelačnili pro rohlíku za 90 halířů v akci. Jistě, potěšilo nás to, ale nebylo to to hlavní, co nás do obchodu přitáhlo. 

3) Z úřadu bych asi moc historek nevymyslela. Takže další bude s tématem Kola pro Afriku. Moje babičky stárnou a babičky mých vrstevníků taky. Když už je zátěž (i ta psychická) na hraně, hledáme vysvobození, řešení, abysme je mohli vídat stále, ale zároveň nám to nebralo síly, které potřebujeme do své práce. Naši staroušci si celý život poctivě platili zdravotní a sociální pojištění, a když ochoří, a jejich rodiny už péči o ně nedokáží sami zvládat, hledají řešení. Někteří marně. Domovů pro seniory s kvalitním personálem, pečovatelkami a pečovateli, kteří se pro toto povolání řekněme narodili, je nedostatek. Možná namítnete, že na odlehlejších vesnicích to chodí možná ještě jinak, že se o staroušky postaráte až do konce jejich dnů, ale co vidím já je, že ve městech a na jeho okrajích je to opravdový problém. A teď ty Kola pro Afriku. Cítím, že  už jste na ně zvědaví. Nerve mi srdce, že se tolik angažujeme pro Afriku, spíš nechápu, proč neinvestujeme více energie do našich vlastních pra/rodičů. Spíš je na pováženou, že ta Afrika má nad Českem navrch. Ach ta pozitivní diskriminace. Já, když už někomu konkrétně přispět chci, využívám dárcovskou sms pro Česko. Chci pomáhat konkrétním lidem ve státě, kde žiji. Toužím po tom, aby lidé znovu našli svoji národní hrdost. 

Charakter se neprodává ani ve slevě, ani vám jej nedaruje veterinář, to spíš jej naleznete sami v sobě. Nejhorší je ptát se, kdy. Kdy se to povede. Opravdu to potrvá ještě 2 generace, svatý Václave?

...Vaše Markitka